První dny ve Filadelfii

Jak někteří z vás tuší, jsem nyní ve Filadelfii na stáži v Dětské nemocnici. Koho zajímá pár zajímavostí a postřehů z mého pobytu, nechť pokračuje v četbě. Literární hodnotu mého díla prosím zcela ignorujte - nejsem od přírody psavec a navíc stále ještě bojuji s následky "jetlagu".

Children's Hospital of Philadelphia zvaná všemi "CHOP" je jednou z nejstarších a největších dětských nemocnic na světě. To alespoň tvrdí wikipedie a oficiální PR dokumenty nemocnice. Zcela jisté je však to, že je to nejstarší dětská nemocnice v USA fungující již od roku 1855. CHOP není jen nemocnice - je to regionální zdravotnické konsorcium, které zahrnuje všechny úrovně péče od té primární až po terciální, včetně veškerého komplementu, který slouží dětem zejména ze státu New Jersey a Pensylvánie. Zcela zásadní je organizační a personální napojení CHOP na Pensylvánskou univerzitu - univerzita i CHOP samotná sídlí v University city - tedy v kampuse, který je přímo v centru Filadelfie. Toto propojení tvoří zázemí pro přirozenou spolupráci a průnik klinických a výzkumných týmů. K dokreslení velikosti celého konsorcia pár statistik - v roce 2017 mělo konsorcium 12 817 zaměstnanců, bylo přijato 28 839 pacientů, na ambulancích proběhlo 1 341 428 ošetření, urgentní příjem provedl 84 671 ošetření, tedy asi 231 za den!

 The Roberts Center for Pediatric Research

Noční procházka kolem hlavního vstupu do CHOP

A už stačilo suchých dat. Jak jsem se sem vůbec dostal? V roce 2016 jsem se účastnil Salcburských lékařských seminářů organizovaných nadací AAF George Sorose. Jednalo se o týdenní bezplatný skvěle organizovaný intenzivní workskop zaměřený na dětskou neurologii. Program vedl tým lékařů z CHOP a z dětských nemocnic z Zurichu a Basileje. Nadace účastníkům kurzu nabízí další stupeň spolupráce a to formou stáže v rakouských nemocnicích či výjimečně v CHOP. Vzhledem k mé bídné znalosti němčiny jsem neměl na vybranou a začal jsem zkoumat možnosti stáže v CHOP. Rozhoupal jsem se někdy začátkem roku, zanalyzoval možnosti, sestavil rozpočet a začal jsem psát a volat na všechny strany. Vše nakonec klaplo a v sobotu 20.11:2018 ve 12:35 místního času mé letadlo dosedlo na ranvej letiště Newark v průmyslové zóně kousek od Manhattanu.

Let proběhl bez větších komplikací, rozhovor s imigračním úředníkem také, a mohl jsem vyrazit autobusem a následně proslulou vlakovou soupravou společnosti AMTRAK do Filadelfie. Ikdyž je AMTRAK asi 3x dražší než běžné soupravy (za 60 minutový přesun jsem zaplatil asi 60 USD, a to byla ten den suverénně nejlevnější jízdenka), tak dle mého názoru nenabízí žádný exkluzivní komfort - interiér je zastaralý, okna menší než v Pendolinu a o čistotě bych také raději nemluvil. Dle informací z webu jsem však jen neměl štěstí, protože AMTRAK nabízí i "first class" služby - nejspíše na jiné trase, v jinou hodinu a za jiné peníze. Asi se ptáte, proč jsem tedy koupil jízdenku na AMTRAK a ne na běžnou soupravu? Hrála v tom roli mí nevědomost - pán za přepážkou mě ujistil, že kupuji ten den nejlevnější jízdenku a nenapadlo mě, že AMTRAK má svoji vlastní výdejnu lístků, a že neprodává jízdenky státní firmy NJ Transit.

Na obou stranách vlakové trasy, tedy ve stanici Newark Penn Station i na stanici 30th street ve Filadelfii vás uchvátí monumentální neoklasicistní sloupoví v kombinaci s artdecovými prvky - litinovými ornamenty, prolisy a nepřehlédnutelnými lustry - v Newarku kulovitého a ve Filadelfii "krápnikovitého" tvaru.

30th Street Station, Filadelfie

 

Ubytování jsem sehnal asi 14 před odjezdem tou nejjednodušší cestou - tedy přes Airbnb. Byla to jedna z levnějších variant - pokojík ve velkém rodinném domě. Nejzásadnějším kriteriem pro mě byla poloha domu. Bydlím asi 15 minut klidnou chůzí od nemocnice, tedy dle potřeby jsem schopen být v kampusu i za 8 minut :-D Popis na Airbnb obsahoval i tuto zmínku "it's safe neighborhood". Dle průvodců je prý totiž Filadelfie jedním z nejnebezpečnějších měst USA, alespoň v mysli Američanů. Statistiky totiž řadí Filadelfii "až" na 6. místo - 317 vražd v roce 2017, v roce 2018 zatím 1114 postřelených z nichž 200 zemřelo - názorná animace i s lokacemi zde. Centrum města a pás kolem kampusu je dle statistik i zkušeností místních vážné kriminality ušetřen. 

Právě v onom bezpečném pásu se nachází i můj dům. Jedná se o typickou městkou dřevěnou dvojvilku postavenou v roce 1903. Vlastní ji polomladý pár, CEO nějaké místního marketingového starupu a učitelka místních jeslí. Jsou to dle prvních dojmů vyklidnění lidé, trošku bio, trošku hippies. Stav interiéru domu je na americké poměry nejspíše dobrý, na české spíše průměrný; s prachem, přezouváním, těsněním oken či umýváním podlahy si tu hlavu nezatěžují. Je zde patrno plno původních prvků - třeba nádherné litinové kryty průduchů "vzduchotechniky", které se bohužel v mém pokoji nenachází a proto píši v mikině a teplácích. Parkety i mnoho dalších dřevěných prvků je také nejspíše původních, v dobrém stavu. Kuchyň je obrovská, moderního ražení a zatím jsem si moc neměl možnost podrobně testovat.

Litinová vana, pod ní patrný původní průduch vzduchotechniky

Mé pracovní místo

O tom, jak jsem přežil první den v práci a jak jsem si užil bežecký městský sightseeing přes černošská ghetta zase zítra.